3. Dočista jsem oněměl, nadobro jsem umlkl, ale má bolest se jen jitřila.
4. Srdce mi v nitru hořelo. Když jsem tesknil, plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem:
5. Hospodine, dej mi poznat můj konec a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý.
6. Hle, dal jsi mi jen maličko dnů, jako nic je před tebou můj věk; každý člověk, jakkoli pevně stojí, je jen vánek. Sela.
7. Jen jako přelud putuje člověk, hlučí, přestože je jen vánek, shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí.
8. Nuže, v co budu doufat, Panovníku? Mé očekávání se upíná k tobě.