18. Toto praví Hospodin o judském králi Joakimovi, synu Jošiášovu: „Nebudou ho oplakávat: ‚Ach bratře, ach sestro!‘ Nebudou ho oplakávat: ‚Ach pane, ach veličenstvo!‘
19. Pohřbí ho tak jako osla – vyvlečou ho ven a pohodí někam za brány Jeruzaléma.“
20. „Vystoupej na Libanon, dcero, křič, z Bášanu ať tvůj hlas zní, z Abarimu vykřikni nad svými milenci, neboť jsou všichni rozdrceni!
21. Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid, říkala jsi ale: ‚Nechci poslouchat!‘ Tak je to s tebou už od mládí, že neslyšíš můj hlas.
22. Všechny ty tvé pastýře vítr požene, tví milenci půjdou do zajetí; tehdy se konečně budeš hanbit a stydět za všechny své špatnosti.
23. Uvelebila ses v Libanonu, v hnízdečku mezi cedrovím; budeš však sténat jako při porodu, jako rodička se budeš svíjet bolestí!“